Nějak se od vás očekává, že vyrovnáte všechny tyto věci – práci, školu, mimoškolní aktivity a váš společenský život – a přitom zůstanete emocionálně zdraví. Je to ale tak snadné?
Mnoho studentů mi říká, že dělají „dobrou“ práci a všechny své aktivity vyvažují se školou. Mluví o přidání dalšího předmětu nebo směny, aniž by si skutečně uvědomovali, jak vypadají jejich skutečné kalendáře. Kvůli této tendenci doporučeme, aby si každý student napsal svůj týdenní kalendář hodinu po hodině, včetně přednášek, práce, sportu, mimoškolních aktivit a společenských setkání. Můžete to udělat na svém telefonu, ale často použití pera na papír nebo použití plánovače přidá jiný pohled. Barevné označení různých aktivit může také pomoci zdůraznit, jak málo času zbývá na relax nebo socializaci.
Vypisovat si své závazky hodinu po hodině po celý týden se může zdát zdlouhavé, ale když je vše sepsáno, může vám to opravdu pomoci lépe řídit svůj čas, upřednostňovat své duševní zdraví a příjemné aktivity. Tento pohled na váš rozvrh z ptačí perspektivy vám také může pomoci lépe si naplánovat hodiny a směny a rozhodnout se, co by šlo změnit..
Stanovení hranic je jednou z nejtěžších dovedností, které se člověk učí jako dospělý, natož jako vysokoškolský student, který se snaží potěšit ostatní a naplnit očekávání. Podle našich zkušeností je jednou z věcí, která studentům způsobuje největší úzkost, pocit, že všechno je třeba udělat najednou. Těmito myšlenkami se studenta zmocňuje úzkost a kvůli očekávání budoucnosti je pro ně těžké dokonce začít s prací, natož ji dokončit.
Rozdělením velkých úkolů na malé uvidíte hmatatelné kroky, kterých můžete dosáhnout. Poté můžete oslavovat malé výhry a mít pocit, že děláte pokroky. Možná se konečně budete moci zhluboka nadechnout místo toho, abyste se jen obávali, že vám dojde čas. Kromě rozčlenění úkolů je klíčové i jejich upřednostnění.
Neexistuje dokonalý vysokoškolský student ani dokonalý způsob, jak sladit práci a vysokou školu. Existuje jen to, co vám nejlépe vyhovuje. Nemusíte srovnávat svou cestu s někým jiným a je v pořádku, když v důsledku snahy sladit práci a školu bude vysoká škola trvat déle než čtyři roky. Uvědomit si svá omezení a být otevřený vytváření vlastních cest, i když nejsou „typické“, je klíčem k nalezení rovnováhy z hlediska duševního zdraví.
