Celková únava, nespavost, změna nálad. To jsou jedny z příznaků syndromu vyhoření, stavu, kdy člověk ztrácí zájem o vše důležité, v tomto případě o studium. Jak si se syndromem vyhoření na VŠ poradit?
Syndrom vyhoření je stav vyčerpanosti z práce. A slovo stav je velmi důležité, protože u nás není syndrom vyhoření považován za nemoc. Jako nemoc se ovšem projevuje, varovným signálem bude stálá únava, vyčerpanost a snížení vaší výkonnosti. Právě výkonnost a ztráta zájmu odlišuje syndrom vyhoření od stresu, ačkoliv právě dlouhodobý stres je spouštěčem syndromu. Někteří lidé pod tlakem pracují lépe. Pokud však zažívají syndrom vyhoření, stres jejich výkonnost ovlivní negativně.
Jak se syndromem bojovat?
Prvním krokem vždy musí být rozeznání problémů a přiznání, že máte opravdu vážný problém. Se syndromem se dá totiž bojovat jenom v případě, že dokážete čelit jeho spouštěčům, případně je zvládnete eliminovat.
Jakmile si problém přiznáte, je nutné začít pátrat právě po jeho spouštěčích. Zamyslete se nad tím, co vám způsobuje nejvíce stresu a kde by se dalo trošku ubrat. Přemýšlejte také nad tím, které z činností, jimž se věnujete, jsou pro vás opravdu důležité. V boji se syndromem vyhoření je zásadní také odpočinek. I v kritickém zkouškovém období se snažte dodržovat co nejpravidelnější spánkový režim a při učení si dělejte pravidelné přestávky.
Důležité je také stanovení reálných cílů, protože den má pouze 24 hodin a existuje jen určité množství úkolů, které se dají zvládnout. Jestli se na vás tedy řítí záplava povinností, rozvrhněte si je tak, abyste je zvládli co nejvíce v klidu a bez totálního vyčerpání.
Pokud jste se i tak dostali do fáze, kdy už přestáváte zvládat, obraťte se na svého školního poradce. Jestliže se nechcete svěřovat cizímu člověku, požádejte o pomoc příbuzné nebo kamarády.
